Žiji ve městě, kde mají všichni nedobrovolný budíček v 6 hodin ráno. Místní největší firma sirénou hlásí svým zaměstnancům, že už mají být na svých pracovištích a začíná jim směna. V 6 hodin ve mne vždy hrkne, co se to děje. V hlavě mám zmatek a srdce se rozbuší. Chvilku trvá než se uklidním.
Nedobrovolné probuzení
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vše NEDOBROVOLNÉ RANNÍ VSTÁVÁNÍ způsobuje?
Mám tu pár poznámek, které mne k tomu napadají:
STRES
Probuzení v době, kdy tělo (ani mysl) není ještě na vstávání „zralé“, vede nutně ke stresu, ten zbytečně vyčerpává organismus (odčerpává živiny, vitamíny, minerály, které potom chybí)
ZMATEK
Když se nedobrovolně probudím, tak hlava ještě napůl spí a nechápe, co se děje, tento stav kolikrát přetrvává i několik hodin
ZPOMALENÍ
Když vstaneme předčasně mnohem hůř se dokážeme soustředit, snižuje se náš výkon i efektivita. Jen si uvědomte, kdy po příchodu do práce jste skutečně schopni zapojit mozek a něco dělat – ranní káva to jistí (a taky odčerpá další živiny z těla)
PODRÁŽDĚNOST
Nedobrovolné probuzení nás hned od rána rozladí, místo abychom nový den přivítali s radostí, tak jsme rozespalí, rozmrzelí, vše náš rychleji naštve, emočně jsme labilnější, vše nás snadněji rozhodí
ÚNAVA
Když vstaneme příliš brzy, tělo i mysl nedokončily spánek a proto jsme po celý den unavení, pár hodin napůl ještě spíme, dopujeme se kafem, ale to už moc nefunguje, spánkový deficit se s pracovním týdnem prohlubuje, únava se zvyšuje, mozkové závity odmítají pracovat
NE-VÝKON
S únavou je samozřejmě spojená nižší výkonnost, vše trvá déle, děláme častěji chyby, zvyšuje se náš stres
ÚRAZ
Pokud pracujeme unavení, špatně se soustředíme, máme zpomalené reakce, snadno se stane, že přijdeme k úrazu
NESCHOPNOST
Když se nám práce moc nedaří podle plánu (našeho nebo šéfova), připadáme si neschopní, hloupí, nespolehliví, k ničemu atd., to vede k výčitkám, pocitům selhání a dalšímu emočnímu propadu
To je jen výčet pár důsledků předčasného vstávání.
K čemu je to tedy dobré?
Možná vás stejně jako mne napadá záludná otázka. Proč to firmy dělají? Je to vůbec k něčemu dobré?
MANUFAKTURA
Ve výrobních podnicích se pracuje na směny a procesy na sebe navazují. Zaměstnavatel potřebuje, aby všichni zaměstnanci byli v práci ve stejnou dobu. Výroba ovlivňuje i další obory (dodavatele), kde je potřeba zajistit pružnou reakci na požadavky zákazníků. Postupně se brzké vstávání rozšířilo do celé společnosti (školka, škola, úřady).
AUTOMAT
Unavený, vyčerpaný zaměstnanec nemá mozkovou kapacitu přemýšlet nad smyslem svého pracovního života. Funguje jako robot, vše odpracuje, neremcá, je rád, že mu někdo řekne, co a jak má dělat a dá mu výplatu. Je tak unavený, že doma odpadne u televize. Je šťastný, že nemusí nic řešit.
ČAS
Nevýkonný zaměstnanec, se snaží stihnout plán, nemá čas řešit, jestli ho práce baví, jestli mu to za ty nervy, stres, nepohodu stojí. Nemá čas řešit, jestli nejsou jiné možnosti, jak si vydělat peníze snadněji a bez stresu. Hledat práci, která by mu dávala smysl nebo ho dokonce i bavila a přinesla dostatek peněz.
STRACH
Nervově labilní zaměstnanec je snadno manipulovatelný. Snadno se nechá vystrašit, že dostane vyhazov a podobnou práci nesežene. Tím, že dělá chyby nebo nestihne vše včas ho může šéf udržovat ve stavu – „buď vděčný, že tě zaměstnávám, jinde by tě už vyhodili a snaž se víc nebo ti šáhnu na výplatu“ atd.
jakou budoucnost tím tvoříme?
JAK TO MAJÍ DĚTI?
A toto vše učíme i své děti, pěkně od školky je zvykáme na budíček, ranní stres a klusání do školky a školy a chceme po nich výkon, dobré známky, aby se usmívaly a byly happy. I jim budíček přeruší spánek a důsledky jsou stejné – nesoustředěnost, roztěkanost, chybovost, únava, vyčerpání, stres, podrážděnost.
JAKÝ SVĚT JIM PŘEDÁME?
Opravdu to chceme pro sebe i pro ně? Chceme takový svět? Plný unavených, nespokojených, podrážděných, přepracovaných lidí? Můžeme to změnit? Určitě ano. Když do změny nepůjdeme kvůli sobě, tak aspoň kvůli dětem s tím můžeme něco udělat.
můžu s tím něco udělat?
PRÁCE, KTERÁ DÁVÁ SMYSL
Hledat si práci, která mi dává smysl, je začátek. Dělat, co mne baví je klíčem k srdci i peněžence. Ale chce to odvahu a vykročit na cestu ke změně. To už se chce málokomu.
Dělat něco jinak, je práce. Práce na sobě. Měnit nefunkční myšlenky a názory, kterých je naše mysl plná. Začít si všímat, jak vše kolem nás ne-funguje a hledat cesty, jak to změnit. Hledat své poslání, naplnění, co chci předávat.
PROMĚNOU SEBE ZMĚNÍM SVĚT
Vždy máme na vybranou. Můžu být celý život věčně vystresovaný, vyčerpaný zaměstnanec. Nebo se rozhodnu hledat jinou cestu.
Učit se žít více v souladu se svými potřebami (třeba si ráno pospat 🙂 a se svými talenty. Dělat činnosti, které nás naplňují radostí a baví nás a předávat to i svým dětem. Je to základ pro spokojenější, laskavější společnost.
To je podle mne cesta, která může proměnit svět v radostnější místo pro všechny
Přeji hodně radosti, lásky a podpory na cestě životem.
Jaké jsou vaše zkušenosti s ranním vstáváním? Jste s tím v pohodě? Napadly vás další důsledky předčasného vstávání? Přidejte své postřehy do komentářů, pomůžete tím ostatním. Pokud vás příspěvek dává smysl, sdílejte.
Jsem průvodkyně na životních křižovatkách. Inspiruji svými příběhy, životními přešlapy, propady i splněnými sny. Krizové situace popisuji s nadhledem a humorem. Život stejně půjde dál, tak proč se na něj mračit :).
