Tento článek je tak trochu na přání. Taková pohádka na dobrou noc. Pohádky mají podle mne velký význam. Jejich prostřednictvím učíme své děti poznávat svět, fungování všeho kolem. Učí se tak, jak se mají chovat lidé mezi sebou, co je správné a co ne. Mám moc ráda pohádky a hlavně jejich dosah pro budoucí generace. Cítím v nich možnost změnit společnost. Pomoci ke změně už jen tím, že předávám příběhy formou pohádek dětem.
Příběh, který vám budu vyprávět, je volným převyprávěním příběhu z knihy Malá duše a Slunce od skvělého spisovatele N.D.Walshe. Je to příběh, který zásadním způsobem změnil moje vnímání světa a všeho kolem mne. Vše z příběhu mi dává nesmírný smysl a uklidňuje moji dušičku ;).
Pojďte se vydat se mnou za hranice tohoto světa a času. Vrátíme se zpět do doby, kdy ještě neexistovala planeta Země. Nebylo nic, vesmír byl maličký špendlík, zabalený v peřince a teprve se začínal rozpínat do všech stran. Vesmír (pro někoho Bůh) byl sám, byl vším kolem. Cokoliv, na co se podíval, byl on sám. Nevěděl však, co to znamená, že je, že existuje. Neznal sám sebe, neměl jak sám sebe poznávat, prozkoumávat, odhalovat všechna zákoutí svého já.
Jak zjistit, co to znamená bolest, strach, láska, hněv, radost atd., když je vším? Jak poznat, co je bílé, černé, teplé, studené, nahoře, dole, když je vším? Jak voní květina, jak zpívá slavík, jak zurčí horský potůček? Moc si přál, poznat sám sebe, čím vším vlastně je? Trápil se tím a přemýšlel, jak to vymyslet, aby si mohl vše vyzkoušet, poznat sám sebe.
Najednou ho napadl úžasný nápad. Prostě geniální. „Rozdělím se na maličké částečky sebe sama. Každá částečka se bude učit prožívat jiné zážitky, jiné emoce, poznávat vše okolo sebe a všechny částečky dohromady mi pomohou se poznat.“ Vesmír se zaradoval. Tak moc se mu jeho nápad líbil. A kdyby mohl, tak by si i nadšeně zatleskal.
Hned se pustil do práce. Vytvořil planety, hvězdy, mléčnou dráhu, Zemi s Měsícem a připravil krásný, pestrý, barevný svět. A začal se dělit na maličké částečky – dušičky. Každá dušička byla součástí velkého celku – Vesmíru (Boha). Každá dušička byla dokonalá, znala vše a byla vším, stejně jako Vesmír sám.
Jak to udělat, aby si dušičky mohly prožívat a užívat nové zkušenosti a zážitky, mohly se učit novým věcem? Bylo potřeba, aby dušičky neměly vzpomínky na svoji minulost, aby si nepamatovaly, kým jsou, že jsou součástí Vesmíru (Boha). Vesmír (Bůh) poslal dušičky do světa na planetu Zemi, aby si tu mohly prožívat a zkoumat a učit se a byl nesmírně šťastný. Byl se všemi dušičkami spojený, vnímal všechny jejich emoce, prožíval všechny jejich zážitky a objevoval stále nové pojmy.
Konečně věděl, co je láska, jak silná je to emoce. Věděl už, jak děsivý je strach, temná je noc a jak hřejí sluneční paprsky. Poznal radost a štěstí, smutek a pláč. Naučil se, co je nahoře a kde je dole. Díky svým dušičkám poznával spoustu věcí. Byl s nimi neustále v kontaktu. Stále byl nablízku, ale jen je pozoroval. Nikdy se dušičkám nepletl do jejich konání, rozhodování. Jen nenápadně sledoval jejich kroky, přešlapy, chyby, odbočky, občas i zpátečka se našla.
Po určitém čase (po smrti) se dušičky vždy vracely zpět do svého domova, kde na ně čekaly ostatní dušičky i Vesmír (Bůh). Všichni se vždy radovali ze společného shledání a oslavovali návrat. Dušičky si navzájem sdělovaly vše, co se naučily, co si prožily a těšily se, co si vyzkoušejí příště ;).
Dušičky přicházely na svět sice bez vzpomínek, ale přesto s úkoly, které si chtěly v daném životě prožít. Zvolily si všechny podmínky, které pro svůj úkol potřebovaly (rodinu, finanční, materiální zázemí apod.). Často se navzájem domlouvaly, kdo se s kým potká a co spolu podniknou. Po narození si sice nic nepamatovaly, ale cestičky si k sobě vždy našly, aby mohly společně prožívat domluvené zážitky a společně se učit a prozkoumávat nové poznatky.
Postupně se všechny dušičky posouvaly ve svých životních úkolech. Každý život si něco vyzkoušely, posunuly se dál. Někdo si toho naložil více, někdo méně, někdo látku probral levou zadní, někdo se při studiu pořádně zapotil. Každá dušička se však aspoň o malý kousek posunula dál a v dalším životě pokračovala v místě, kde předtím přestala.
A tak po světě běhaly dušičky zkušenější a mezi nimi ještě málo zkušení dušíci. Všichni se navzájem ovlivňovali a zároveň všichni měnili i vše kolem sebe. Podle myšlení dušiček se potupně měnil svět kolem (tzv. kolektivní vědomí). Když byly dušičky k sobě vstřícné, svět byl přátelské, přívětivé a krásné místo pro život.
Postupně ale převládla mezi dušičkami snaha vyzkoušet si emoce jako lakota, hrabivost, bezohlednost, netolerantnost, zisk na úkor ostatních. Dušičky přestaly spolupracovat, ale začaly vidět jen sebe a svůj prospěch. Svět postupně chřadl a stal se nehostinným a nepřátelským místem. Dušičky se nakonec dostaly až na pokraj sebezničení.
A jak bude příběh pokračovat? To už záleží přece jen na nás… 😉
Přestaňme se zabývat ostatními a říkat, to oni za to můžou, kvůli nim je svět před zničením. Místo hledání viníků zkusme hledat cesty, jak situaci napravit, dokud není pozdě. Začněme hledat lásku kolem. Vnímejme ostatní lidi jako přátele, jako další dušičky, které se tu také učí. Možná zakopávají, dělají chyby. Nekritizujme je. Každý se neučí stejně rychle, někdo potřebuje víc času, aby se ve škole života rozkoukal a naučil se správně pravidla „hry“ zvané život.
Pokud tápete a nevíte, jaké je vaše poslání v životě nebo jak máte vyřešit své problémy, napište do e-mailu. Při vážnějších problémech, kdy nevidíte svoji životní cestu před sebou, stále přešlapujete, bloudíte v kruhu a nevíte, jak z toho ven, je potřeba se podívat na problém víc do hloubky, využijte placenou poradnu.
Starejme se o sebe a snažme se měnit své okolí k lepšímu. Každý z nás máme v sobě sílu změnit svět, když začneme měnit sebe. Když budeme všichni hledat cesty, určitě je nalezneme. Kolektivní vědomí dokáže udělat zázraky. Pozitivní myšlení dokáže odbourat spoustu negativní energie. Pozitivní energie se dokáže šířit jako vlna. Už jsem několik takových pozitivních vln zažila a je to nepopsatelný zážitek, který se nedá předat, ten se musí zažít. Pokud potřebujete sami energii dodat, přečtěte si můj e-book zdarma Jak dobít svoji energii snadno a hravě.
Přeji všem brzké probuzení a věřím, že nám podaří společnými silami udělat pořádnou tsunami pozitivní energie a lásky, která spláchne všechno násilí, zlo, agresi a konečně se budeme moci radovat ze života plného vzájemné podpory, tolerance a lásky. Určitě znáte přísloví, že naděje umírá poslední ;).
S láskou a nadšením pro život
Jitka Lathinia